Milí farníci,
Žehnat je překlad latinského benedicere, doslovně dobro říkat – dobrořečit. Když Bůh něco říká, stane se to skutečností (viz. Bible, 1. kniha Mojžíšova, řecky Genezis, první kapitola).
Přeji Vám tedy, aby slavení Velikonoc bylo příležitostí, kdy Bůh bude moci vstoupit do Vašeho života s veškerým dobrem, které Vám přeje, kdy budeme ochotní dobro od něj přijat.
Přeji Vám též, aby Vás okolnosti nepřipravily o možnost prožít Velikonoce s pozorností ke Kristu, k jeho prožívání. Aby jste měli možnost přes rádio, televizi, či internet se připojit ke slavení bohoslužeb velikonočního třídenní. Sám bych si vybral – kdybych neměl možnost slavit na živo – přenosy z Vatikánu.
Velký pátek, den smutku (soucítění s Kristem) a zároveň i postní den – obecně od masa, ale pro ty, mezi 18. a 60. rokem i půst újmy v jídle, tedy jednodenního nasycení.
Co takto ušetříme, patří chudým. Jistě není bez významu ani prožitek nedostatku, že nám něco chybí.
Někdy nám namáhavá, nebo nebezpečná práce, nebo zdraví (vlastně spíš nemoc), letos možná i obavy z oslabení, brání držet půst újmy, možná i ten od masa.
Rozhodně se ale můžeme postit od toho, co nám bere prostor pro Krista: zábava, internet, zbytečné řeči, zvuková kulisa rádia, televize…
Pokud nám čas pro Krista vezme péče o děti, o jejich citové potřeby a s tím třeba i o zábavu (můžeme po nich chtít sledovat s námi obřady – nebo část, ale nemohou prožívat celý den s ohledem ke Kristovu utrpení), pak je to v pořádku! Opouštíme rozjímání o Kristu pro jinou službu Kristu! A když si On chce zrovna teď s námí hrát . . .
Sice každý v jiném domě, ale přece spojeni slavením Velikonoc ať obdržíme Radost a Pokoj!
Žehnám