Podrobná historie farnosti a kostela

<< Zpět na stručnou historii farnosti

Valašská Bystřice byla původně součástí rožnovské farnosti. V historických pramenech rožnovské fary se záznam o ní poprvé objevuje roku 1673. Tento stav však obyvatelům Valašské Bystřice příliš nevyhovoval. Do kostela do Rožnova to bylo daleko a i pro rožnovské kněze nebylo snadné vykonávat duchovní službu pro tak rozsáhlou oblast. Kromě Rožnova a Valašské Bystřice do farnosti patřilo asi 10 dalších okolních obcí.

Proto si obyvatelé, tehdy ještě Hrubé Bystřice, stále více přáli postavení vlastního kostela přímo v obci. Prvním hybatelem tohoto úsilí se stal tehdejší fojt Jiří Křenek starší – roku 1755 nechal vystavět kapličku „Na Rovni“ a založil hřbitov. V díle pak pokračoval jeho syn, portášský poručík a nositel stejného jména, Jiří Křenek. Na stavbu kostela daroval všechno potřebné dřevo a jeho zásluhou bylo získáno 4000 zlatých, údajně ze jmění zašovského kostela, čímž byla stavba finančně zajištěna. Také majitel panství, hrabě Michal Žerotín, se nemalou měrou podílel na vybudování kostela. Věnoval 500 zlatých a na svůj náklad nechal nalámat 100 sáhů kamene na základy a zdivo kostela. Dalším velkým přispěvatelem byl místní mlynář Petružela, který daroval hlínu na cihly. Finančně přispěla také olomoucká konzistoř a farníci.

Stavba byla zahájena roku 1772, toto datum můžeme vidět i na základním kameni přímo nad hlavním vchodem. Stavbu kostela vedl stavitel František Tahlerr z Fulneku. Místní obyvatelé se na stavbě kostela velkou měrou podíleli a stalo se, že po dokončení kostela v roce 1778 ze sesbírané hotovosti zůstalo ještě 1000 zlatých. Tato částka byla uložena u hraběnky Žerotínové a bylo z ní postupně zakupováno vybavení kostela. Kostel je postavený v barokním slohu, je cca 25 metrů dlouhý a v nejširším místě 11 metrů široký. Kostel měl 7 dřevěných oken, chrámová loď měla klenutý tvar a od presbytáře byla oddělena obloukem a toto uspořádání se zachovalo dodnes.

Svěcení kostela se mělo konat roku 1778 na svátek Nanebevzetí Panny Marie, které je kostel zasvěcen. V předvečer toho dne zasáhly oblast Valašské Bystřice a okolí silné bouře, provázené přívalovými dešti s následnými lokálními záplavami. Voda z rozvodněného potoka zaplavila hřbitov a vnikla i do nově postaveného kostela. Původní cihlová a kamenná dlažba byla celá zanesena bahnem. Velká voda také strhla většinu mostů a lávek přes řeku Bečvu, takže se děkan z Valašského Meziříčí kvůli stále rozvodněným tokům nemohl dostavit ke svěcení kostela. Kostel byl tehdy slavnostně vysvěcen až třetí říjnovou neděli 18. 10. 1778.

Na vlastního faráře si však Bystřičané ještě chvíli počkali. Z důvodu nedostatku kněží zůstal kostel po vysvěcení neobsazen. Roku 1779 zde bylo zřízeno lokální kaplanství, neboli tzv. expozitura, která však formálně stále spadala pod rožnovskou faru. Prvním kaplanem (expozitou) se stal roku 1779 Matouš Schäger. Ve farnosti působil 21 let a stal se také prvním samostatným duchovním správcem, tzv. kurátem, neboť roku 1784 došlo k osamostatnění kaplanství ve Valašské Bystřici a jeho povýšení na kuracii. Samostatná farnost Valašská Bystřice byla zřízena až roku 1843 císařským výnosem. Prvním farářem byl P. Antonín Očka.

Opravy a úpravy kostela 

Kostel měl původně jen jednu sakristii, při čelním pohledu na oltář je to ta na pravé straně. Druhá sakristie na levé straně byla přistavena roku 1863. Nazývá se nová nebo také zpovědní sakristie a k účelu zpovědi se užívá i dnes. Obě sakristie byly klenuté, dlážděné kamenem, s jedním oknem a jednoduchými dveřmi. Střecha kostela i věže byla pokryta šindelem. V roce 1858 byl opravován šindel na věži kostela a v roce 1863 na samotné střeše kostela. V roce 1884 byl kostel vymalován a byla položena nová dlažba z bílých a modrých břidlicových kamenů.

První generální oprava kostela byla provedena v roce 1909. Střecha byla pokryta eternitem a věž silným pozinkovaným plechem. Byla postavena nová báň a opraven kříž na vrcholku věže. 
Byla také vyměněna všechna původní dřevěná okna za okna nové železné konstrukce. Následovala oprava fasády, která po rekonstrukci získala šedozelenou barvu. Umělecké vymalování interiéru kostela provedl akademický malíř Josef Hübsch z Prahy a Karel Vaněk. Náklady na tuto generální rekonstrukci dosáhly částky 12 000 K.

Další opravy byly dílčí. V roce 1927 byl kostel znovu vymalován, v roce 1936 následovala oprava střechy a v roce 1947 byla vylíčena sakristie, zpovědní místnost a opravena dlažba. V následujícím roce 1948 proběhla další generální oprava. Kostel dostal brizolitovou fasádu, báň věže byla pokryta měděným plechem, byl rozšířen hlavní vchod, položena dvoubarevná terasová dlažba, proraženy dveře do zpovědní sakristie, vyměněny schody na kůr a provedena elektrizace kostela. Uměleckou malbu 4 obrazů v kopuli hlavní lodi provedl akademický malíř Josef Hapka z Prahy.

Další generální oprava proběhla v roce 1972. Kostel byl nově vymalován, opravena a posílena elektroinstalace, instalováno nové osvětlení kostela. Byl také opraven oltář a poškozené obrazy a sochy, renovována byla křížová cesta. Malba kostela byla provedena dle návrhu ak. malíře Františka Peňáze z Hřivínova Újezdu. Byla pořízena nová křtitelnice a zpovědnice, do kostela byla instalována 4 akumulační kamna.

V roce 1991 byla položena nová mramorová dlažba v presbytáři a byly provedeny úpravy liturgického prostoru dle směrnic II. vatikánského koncilu. Byl pořízen nový kamenný ambón a nový obětní stůl, který posvětil otec biskup Josef Hrdlička dne 13. října 1991. V roce 1998 byla provedena zadní přístavba kostela, kde se nyní nachází nová sakristie, prostory pro zkoušky scholy a sociální zařízení. V roce 1999 byla opravena fasáda a rekonstruován krov věže, přitom byla věž kostela nově oplechována. V roce 2000 byl kostel vymalován. V roce 2005 byl kostel připojen na centrální vytápění biomasou, které zajišťuje obec Valašská Bystřice. Při této příležitosti došlo k rekonstrukci a instalaci nových radiátorů. V letech 2018-2019 proběhla generální oprava všech lavic v kostele. 

Vnitřní vybavení kostela

Vybavení kostela bylo zpočátku velmi skromné. Jisté zlepšení nastalo v roce 1787, kdy kostel převzal část inventáře některého ze zrušených klášterů. Hlavní oltář zasvěcený patronce kostela byl ještě v roce 1820 uváděn jako jediný. Měl zděný základ a na něm dřevěný svatostánek, nejdříve „bíle štafírovaný“, později natřený na žluto. Po bocích byly „dvě andělské postavy na dřevě malované“, které byly roku 1874 nahrazeny dvěma dřevěnými zlacenými anděly. Nad oltářem byl na stěně zavěšen obraz Panny Marie Nanebevzaté a po jeho stranách se nacházely dřevěné sochy apoštolů sv. Petra a Pavla. Původní oltářní obraz nechal roku 1874 farář František Rusňák pro jeho špatný stav odstranit. Nový obraz v pozlaceném rámu namaloval malíř František Ticháček z Brušperku a tento se v chrámu nachází dodnes. Křížová cesta byla pořízena v roce 1855 z dobrovolných příspěvků farníků za 140 zl. a pochází z dílny malíře Antonína Bergera z Nového Jičína. V roce 1894, za faráře Josefa Jelínka, byla křížová cesta renovována. V oknech presbytáře se od roku 1884 nacházely poloprůhledné obrazy (malované na plátně) sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a sv. Hedviky.

První boční oltář byl postaven na pravé straně r. 1839, byl dřevěný, modře natřený a zdobila jej socha Krista s dvěma anděly. Později byl nahrazen jednoduchým dřevěným oltářem s obrazem sv. Vavřince. Autorem obrazu byl malíř Antonín Berger z Nového Jičína, který namaloval i obraz na hlavním oltáři. Vedle tohoto bočního oltáře se nacházela pískovcová křtitelnice s cínovou mísou na křestní vodu z roku 1781. Na levé straně se nacházela kazatelna barevně přizpůsobená hlavnímu oltáři. Nejprve byla „bíle štafírovaná“, později žlutá. Na kazatelnu se vstupovalo po několika schodech z levé sakristie.

V kostele se původně nacházelo 30 lavic. V roce 1875 pořídil farář František Rusňák dalších 12 lavic za 40 zlatých. Jejich rozmístění v kostele se různě měnilo. Např. v roce 1946 se v kostele nacházelo celkem 42 lavic, 3 menší byly přímo v presbytáři, 32 v hlavní lodi  a 7 lavic bylo na kůru. Při generální opravě kostela v roce 1948 byla část lavic v nejhorším stavu z kostela odstraněna. Zbytek byl přeuspořádán tak, že se nacházely pouze v hlavní lodi kostela, ale byly posunuty až k bočním stěnám a toto uspořádání zůstalo dodnes. V roce 1957 byly kompletně vyměněny za nové a farnost tato výměna stála 42 542 Kčs. V letech 2018 -2019 byly všechny lavice v kostele rekonstruovány, poškozené části vyměněny, přidány čalouněné opěrky zad.  

Soch zde v kostele nikdy nebylo mnoho, nicméně většina z nich se dochovala dodnes. Původně v kostele byly jen sochy apoštolů sv. Petra a Pavla, socha Božského Srdce Páně, sošky Jezulátka a vzkříšeného Spasitele. V roce 1902 byly pořízeny sochy Panny Marie Lurdské a sv. Josefa, pěstouna Páně. 

Varhany

První varhany s 13 registry a pedálem, postavené neznámým stavitelem a darované farnosti roku 1787, byly v roce 1895 pro svůj špatný stav nahrazeny novějším nástrojem. Jednalo se o varhany s 8 rejstříky a pocházely z farního kostela ve Vsetíně, odkud si je „vyprosil“ tehdejší farář Jan Jandásek. Tyto varhany byly za 180 zl. přestěhovány, sestaveny, sladěny a nově natřeny. Zcela nové varhany byly do kostela pořízeny v rámci generální opravy v roce 1909. Dodala je firma Antonín Melzer z Kutné hory za 2600 K. Jejich pneumatická soustava se však příliš neosvědčila a po několika opravách byla v roce 1939 vyměněna za kuželovo-mechanickou. Varhanám byl rovněž přidán jeden rejstřík. Tuto opravu provedl varhanář Karel Pelikán z Uherského Hradiště. Další oprava varhan pak proběhla v roce 1948. Původní ambiciózní plán, který počítal s celkovou přestavbou a rozšířením kůru, byl nakonec zredukován na podložení a celkové zvýšení kůru cca o 40 cm.

Zvony

Nejstaršími známými zvony jsou sv. Panna Maria, sv. Barbora a sv. Gothard, který byl posvěcen roku 1771, tedy ještě před započetím stavby kostela. V roce 1787 byly kostelu přiděleny dva zvony neznámých názvů, pravděpodobně z některého zrušeného kláštera. Jeden z těchto zvonů byl roku 1853 přelit do nového zvonu váhy 25 kg a dostal jméno sv. Jan Nepomucký a sv. Florian. V roce 1896 byl pro farnost zhotoven a posvěcen nový zvon s názvem Blahoslavená Marie Panna. V roce 1909 byly v rámci generální opravy kostela pořízeny tři nové zvony. Byly vyrobeny zvonařem Hillerem z Brna. Největší ze zvonů vážil 400 kg a jmenovali se sv. Cyril a Metoděj, sv. Florian a Blahoslavená Panna Maria. Bohužel již v roce 1912 byly všechny zvony zrekvírovány pro potřeby armády kvůli první světové válce a roztaveny. Ve věži zůstal jen jeden starší malý zvon a umíráček až do roku 1927. V tomto roce byly pořízeny dva nové zvony o váze 432 a 215 kg vyrobené firmou Buřil a Riss v Kuklenách u Hradce Králové. Bohužel i tyto zvony byly roku 1942 zabaveny pro válečné účely, tentokrát kvůli druhé světové válce a na věž kostela se již nikdy nevrátily. V roce 1973 byly ze sbírek farníků pořízeny tři nové zvony a 27. května t.r. slavnostně posvěceny valašskomeziříčským děkanem P. Petrem Nedrahalem. Zvony ulila zvonařka Laetitia Dytrychová z Brodku u Přerova. Jmenují se sv. Cyril a Metoděj, sv. Florian a sv. Panna Maria.

Okolí kostela

Asi 40 kroků od kostela přes cestu byla již roku 1778 postavena na panském pozemku fara. Jednalo se o přízemní kamennou stavbu pokrytou šindelem. Na faře se nacházely 2 světnice pro faráře, jedna pro kaplana, kuchyně, čeledník. spižírna, sklep a půda. Za farou byl malý dvůr, kde se nacházel klenutý chlév pro hovězí dobytek, malý chlév pro vepřový dobytek, kurník, dřevník, studna a 2 záchody. K faře patřila také farní zahrada a malé pole v části obce zvané Polomec.
Roku 1905 byla fara pro velkou vlhkost a celkový špatný stav stržena a na jejím místě postavena nová. Jako ta původní měla 2 pokoje pro faráře (ložnici a kancelář), 1 pokoj pro kaplana, kuchyň, spižírnu, sklep, půdu a navíc byl přistaven byt pro hospodyni.
Kolem kostela  se kdysi nacházel hřbitov, ze kterého se až do současnosti dochovaly kamenné náhrobky Portášů z 18. století. Jedná se o hroby portášského velitele Jiřího Křenka (+1791) a jeho ženy Mariny Křenkové (+ 1781). V roce 1848 v obci vypukla epidemie tyfu, což byl jeden z podnětů k tomu, aby byl výše od kostela založen nový hřbitov. Starý hřbitov byl postupně rušen. V roce 1909 byl novy hřbitov rozšířen, byla vybudována hřbitovní zeď, brána a hlavní kříž byl přemístěn do středu hřbitova.

Další sakrální stavby ve Valašské Bystřici

kaple Na Rovni (u školy) – jedná se o nejstarší dochovanou sakrální stavbu na území obce. Vystavěna byla roku 1755 bystřickým fojtem a portášským velitelem Jiřím Křenkem starším. Kaple byla vystavěna jako pohřební, byly odtud vypravovány pohřby na nedaleký starý hřbitov, který se nacházel v místě současného kostela. Kaple byla občasně používána pro vypravování pohřbů ještě ve druhé polovině 20. století. Kopie této kaple v původní podobě byla zbudována v rámci Valašské dědiny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p. R.
kaple Panny Marie (Na Spině) – postavena roku 1933 v neogotickém stylu, zbudována zásluhou odbočky Svazu katolických žen a dívek ve Valašské Bystřici. Posvěcena 22. 9. 1935.
kaple Panny Marie
(Na Dílech) – posvěcená 9. 8. 1936
kaplička v Hřivové – stavitel a rok výstavby nejsou známy, dílo místních farníků

zvonička na Santově – roubená stavba z roku 1945, kopie starší valašské zvonice, která byla zničena při bojích během druhé světové války. Zvonice je památkově chráněná.
zvonička na Kyčerách
– dřevěná, nejmladší stavba tohoto druhu v obci, zbudována roku 1997 místním občanem, panem Kopčanem     

dřevěný a kamenný kříž na Leskovci (1857 a 1882)
kamenný kříž na hřbitově (1879)
kamenný kříž na Santově (1882)
kamenný kříž u horní školy (1896) 
kamenný kříž u Pastorků (1897)

<< Zpět na stručnou historii farnosti

 

Dle Pamětní knihy farnosti Velko-Bystřické (která se začala psáti roku 1899) a dalších podkladů zpracoval v únoru 2019 Jan Varmuža