56. Světový den modliteb za povolání:
„Odvaha riskovat pro Boží příslib“
Od 6. do 12. května se v komunitách zasvěceného života, v seminářích, ve farních společenstvích, ale i jako jednotlivci modlíme zvláštním způsobem za duchovní povolání. Již tradiční Týden modliteb za povolání vyvrcholí na 4. neděli velikonoční, neděli Dobrého pastýře, kdy si církev po celém světě připomene už 56. Světový den modliteb za povolání. U této příležitosti se i letos na všechny věřící, především ale na mladé křesťany hledající své životní místo a poslání, obrací papež František se svým poselstvím (celé poselství zde), jehož hlavní myšlenkou je tentokrát „Odvaha riskovat pro Boží příslib“.
Papež František v něm pokračuje v dialogu, který s mladými lidmi zahájil loni v říjnu na Synodě o mladých, víře a rozlišování povolání a na nějž navázal i svými promluvami a setkáními na nedávném Světovém dni mládeže v Panamě. Vychází při tom z evangelního úryvku o povolání prvních učedníků u Galilejského jezera (Mk 1,16–20):
„Dvě bratrské dvojice – Šimon a Ondřej spolu s Jakubem a Janem – se právě věnují své každodenní práci rybářů. (…) Někdy jim bohatý úlovek vynahradil tvrdou dřinu, jindy ale celonoční námaha k naplnění sítí nestačila, a tak se k břehu vraceli unavení a zklamaní. Právě v těchto obyčejných životních situacích,“ říká papež, „se každý z nás vypořádává se svými touhami, které si v srdci nosí, a snaží se vynakládat úsilí tam, kde doufá (…), že by mohl uhasit svou žízeň po štěstí.“
Jako v případě všech povolání i zde je rozhodující osobní setkání s Ježíšem, v němž neočekávaně zahlédneme příslib radosti, která by mohla náš život naplnit. „Boží povolání tedy není vměšováním se do naší svobody; není «klecí» nebo břemenem, které by Bůh nakládal na naše ramena, ale je láskyplným pozváním, skrze které nám Bůh přichází vstříc a zve nás do svého velkého plánu (…)“
Papež František pak mladým jasně zdůrazňuje, že říct ano takovému příslibu v sobě nese i odvahu riskovat a učinit rozhodnutí: „Je třeba se do toho pustit celou svou bytostí a čelit nové a netušené výzvě; znamená to zanechat všeho, co by nás chtělo držet uvázané k naší malé loďce a zabránit nám se definitivně rozhodnout.“ „A přece není větší radostí než riskovat vlastní život pro Pána,“ pokračuje papež František a v závěru proto vyzývá mladé lidi k tomu, aby nebyli k Pánovu volání hluší:
„Pokud vás k tomuto životu volá, nezůstaňte jen sedět s prázdnýma rukama v loďce, ale vložte svou důvěru v něj! Nenechte se nakazit strachem, který nás před výšinami, které
nám Pán nabízí, ochromuje. Pamatujte na to, že těm, kteří zanechají své loďky a sítě a vydají se za ním, Pán slibuje radost nového života, která jim naplní srdce a doprovází je po cestě.“
MODLITBA ZA POVOLÁNÍ
Věřím, Pane, že mě povoláváš ke štěstí,
k novému životu a k nebi, které začíná už tady na zemi;
k životnímu stavu, k úkolu ve světě,
k lidem a ke společenství,
které sahá až do nebe.
Věřím, Pane, že mě voláš,
a přece často neslyším tvůj hlas.
Dej, ať tě slyším a ať rozumím tvým slovům.
Přitahuj mě, ať tě hledám a nalézám.
Probouzej ve mně touhu přijímat tě kdekoliv,
kde se dva nebo tři sejdou ve tvém jménu.
Pošli mi lidi, kteří budou o tobě pravdivě svědčit,
abych od tebe dokázal přijmout pravdu o sobě,
o štěstí, o novém životě a o nebi,
které začíná už tady na zemi.
Amen.
Georg Lengerke